Na podzim roku 2013 AIBA totiž odstartuje svůj nový projekt AIBA Pro Boxing, který má zamezit odchodu vychovaných talentů do profesionálních stájí, propojit tyto dva světy a umožnit to, co je de facto ve všech sportech normální, tedy start profesionálních sportovců na Olympijských hrách. Kontrakt s APB (AIBA Pro Boxing) již podepsaly takové hvězdy, jakými jsou např. bulharská supertíha Tervel Venkov Pulev, italská lehká Domenico Valentino či supertíha Clemente Russo a Magomedrasul Medzhidov.

Jedno je jisté. Olympijské hry jsou i dnes bez účasti profesionálů stále největším boxerským svátkem. Díky České televizi a jejímu serveru www.loh.cz, si i my můžeme užívat tyto několika hodinové boxerské maratony. Je to nejen zábava, ale i skvělý studijní materiál pro boxery, rozhodčí, funkcionáře a vlastně všechny znalce boxu. Vzhledem k tomu, že si téměř každý druhý víkend oblékám košili s rozhodcovským odznakem a potím se pod ringem v černém motýlku, zaměřím se na následujících řádcích právě na trendy v bodování a řízení utkání ringovými rozhodčími.

Nechci zabředávat do nekonečných debat, který ze zápasů byl otočen a který z rozhodčích komu nadržoval. Spíš se soustředím na výsledkovou statistiku, a z toho vyplývající konsekvence pro nás rozhodčí a zejména pro boxery samotné.

Vyrovnanost a kvalita boxerůúčastnících se letošních olympijských her se odráží v opravdu minimálním počtu RSC, DISQ a KO výsledcích. Jaký je z toho závěr pro boxery? Snaha rozhodnout utkání před limitem přináší vítězství jen ojediněle, většinou pouze díky náhodě. Spoléhat se na lucky punch k úspěchu tedy nepovede.

Od čtvrtfinálese celkové výsledky liší v průměru jen o 1 až 4 body, což nejenže značí vyrovnanost borců, ale zároveň ukazuje důležitost každého úderu pro vítězství. Závěr pro boxery? Prostě nelze první kolo vypustit a čekat, že to ve dvou zbývajících otočím, protože vítězství často utíká právě o pár bodů a zkušený soupeř si náskok v posledním kole pohlídá v důsledném krytu a udržování distance.

Podíváme-li se na výsledky jednotlivých kol, zjistíme, že jsou v průměru uděleny minimálně 2-3 body a maximálně 7-8 bodovaných úderů za každé kolo. Vysvětlení je nasnadě - nový bodovací systém. Po konci každého kola jsou totiž vždy dva výsledky pro každého z boxerů škrtnuty, pokud se neshodují s ostatními rozhodčími. Proto, aby nebyl rozhodčí vyškrtnut, stačí příliš nevyčnívat. Tedy nemačkat málo nebo naopak enormně hodně.

Tento systém má za cíl vyloučit rozhodčího, který si myslí, že když bude mačkat pro „svého“ boxera a přehlížet údery soupeře a nebodovat mu je, pomůže „svému“ boxerovi. Takovýto rozhodčí bude ale v daném kole počítačovým systémem odhalen a vyškrtnut a k jeho bodování se v tomto kole nebude přihlížet.

To ale znamená, že celkové výsledky jsou proto vyrovnanější, neboť rozhodčí se obávají extrému, který má za následek vyškrtnutí jejich výsledku. Závěr pro boxery? Když se budu spoléhat na to, že mám na tlačítkách spřízněného rozhodčího a on mi „přimáčkne“, nic mi to nepomůže (pokud tam nemám spřízněné rozhodčí tři a více), protože se neprůměrují výsledky všech pěti rozhodčích, ale jen třech sobě nejpodobnějších.

Z tabulek lze také vyčíst, že se díky zrušení jednovteřinového intervalu, ve kterém se museli 3 z 5 rozhodčích sejít, už jednotlivá kola nekončí stavem 0:0 nebo 1:1. Odpovídá to logice, že za 3 minuty i relativně slabý boxer zasadí soupeři minimálně dva bodované údery. Závěr pro boxery? Odchození zápasu ve dvojitém krytu a čekání na chybu soupeře bez zapojení invence a snahy už naštěstí není cestou k vítězství. Navíc mi hrozí napomínání za pasivitu a pískot od fanoušků.

Naopak výsledková statistika ukazuje, že jen výjimečně boxer získá více než 7 bodů během jednoho kola. Boduje se totiž opravdu čistý úder (neblokovaný, dopadající jen na přední část obličeje a těla boxera, vyslaný s dostatečnou razancí váhy celého těla) a rovněž zdvojené údery jsou odměňovány pouze jedním bodem stejně tak přestřelky u těla.

Závěr pro boxera?Zoufalý nápor ve třetím kole jen málokdy otočí dvě prohraná kola. Nevytvoření si tlaku a práce pouze přední rukou zřídkakdy vede rozhodčí ke zmáčknutí tlačítka. Proto je třeba kombinacemi rozhodit soupeři kryt a zasadit čistý bodovaný úder. Více úderová kombinace má výrazně větší šanci na získání kýženého bodu. Proto letos v Londýně sledujeme rychlý box a to i u vyšších váhových kategorií.

Nemohu samozřejmě opomenout práci ringových rozhodčích. Těsně před londýnskou olympiádou absolvovali speciální školení v Itálii, aby si připomněli hlavní zásady a rozhodovali dle inovovaných pravidel. Je zcela zřejmé, že pánové v bílých košilích a černých motýlcích zápasy přerušují minimálně a utkání tzv. pouští. To má za následek fackování, držení, zápasení, sklánění hlavy, ale na druhou stranu nerozkouskované bojovné zápasy.

Závěr pro boxery?Rozčilovat se, že rozhodčí nenapomíná soupeře za fauly, které mi znepříjemňují nebo dokonce znemožňují box, nepovede k vítězství. Tvrdé fauly pouštěny nejsou, ale ty menší mají velkou šanci, že soupeři projdou. Chceš-li vyhrát, faul ti nepomůže.

Fauly ti pomohou zdržovat a vyhýbat se boji. Za držení či sklánění ti bod nepřibyde. Nicméně je potřeba se na tento trend připravit a vyrovnat se s ním. Předklání se soupeř? Zvedáky mu to rozmluví srozumitelněji než rozhodčí. Tlačí soupeř? Povolení a kontra úder, popřípadě side step je to, co ho přesvědčí, aby si to rozmyslel. Nesedí ti boj v klinči u těla, kde tě soupeř drží? Pohyb na nohou a boj z tzv. distance mu to neumožní.

A fackování? Na to si už snad zvykli všichni, že přerušovat zápas kvůli ne vysloveně nebezpečným úderům pootevřenou rukavicí se v současném olympijském vrcholovém boxu prostě nebude. Tolerance facek box zrychluje a přibližuje jej profesionálnímu pojení. Bohužel si na to budou muset zvykat nejen boxeři samotní, ale i zastánci klasického pojetí amatérského boxu, mezi které se sám počítám.

A upřímně krvácí mi při tom srdce. Na rozdíl od boxerů v Londýně, kterým po těch fackách krvácí i nosy. Tak na tom vlastně nejsem zas tak špatně.

Pavel Hynek, aktivní rozhodčí a člen Dozorčí rady České boxerské asociace.