PRAHA/BRATISLAVA – Její finálová zápas vzbudil na letošním republikovém šampionátu největší emoce. Slovenka Soňa Valachová (22 let, BC Ružinov 821) v něm ve váze do 57 kilogramů porazila těsně o tři roky mladší český talent Lucii Sedláčkovou.

Sympatická bojovnice z Bratislavy, která se boxu na vrcholné úrovni věnuje teprve rok pak ochotně povyprávěla s odstupem několika týdnů nejen o samotném společném republikovém šampionátu pro servery Profiboxing.cz a Boxevents.cz.

Od kdy boxujete a jaké máte zkušenosti?

Klasickému boxu se věnuji pod vedením trenéra Světoslava Todorova přesně rok, začínala jsem s thajským boxem a K-1, kterým se věnuji od devatenácti let. Nyní se soustředím jen už na klasický box, mám za sebou dvaadvacet zápasů a z toho několik mezinárodních. Zúčastnila jsem se turnajů v Maďarsku, Srbsku a Polsku, celková moje bilance je osmnáct výher, jedna remíza a tři porážky.

Kdy jste se dozvěděla o možnosti startovat na MČR a jak se vám povedla příprava?

O možnosti startovat na českém šampionátu jsem se dozvěděla na poslední chvíli, zhruba týdny před startem. Byla jsem v dlouhodobé přípravě na mezinárodní turnaj v Srbsku a moje účast – i když nebyla plánovaná – se tak nakonec stala výbornou prověrkou mojí aktuální formy. Poslední týdne před šampionátem jsme s trenérem už jen dolaďovali techniku.

Kolik českých boxerek znáte a boxovala jste s některou z nich?

Z českých děvčat znám jen Ester Konečnou, se kterou jsem se potkala na turnaji v Polsku. Ale až do česko-slovenského šampionátu jsem s žádnou vaší bojovnicí neboxovala.

5.Jaká byla vaše cesta turnajem a jak by jste popsala oba vítězné zápasy?

Na české mistrovství jsem se moc těšila, protože na Slovensku není až tak mnoho děvčat, které by boxovaly. Proto každá příležitost k porovnání se s kvalitními soupeřkami je vzácná a skvělá. Pro mě začal turnaj už semifinálovým soubojem proti Pétě Šimáčkové. Soupeřku jsem viděla boxovat v pátek ve vyřazovacích bojích a je to velmi bojovná závodnice. Trošku jsem se obávala výškového rozdílu, délka paží je často rozhodujícím faktorem.

V samotném zápase jsem myslela, že jí bude chtít využít , ona ale neboxovala na distanc, jak by se dalo čekat. Já jsem se snažila boxovat z ústupu a udržovat si vzdálenost, což pro mě bylo dost těžké. Zápas hodnotím jako jeden z náročnějších v kariéře, do vyhlášení výsledku nebylo vítězství jasné, o čemž svědčí i body 2-1 pro mě.

Po utkání jsem si prohlédla druhou finalistku Lucii Sedláčkovou. Je to úžasně talentovaná mladá boxerka, která kromě přirozeného pohybového nadání dokáže nejen technicky, ale i tvrdě udeřit. Bylo jasné, že zápas s ní nebude lehký, na tom jsme se shodli všichni. A na finále s ní jsem se velmi těšila, jak už jsme říkala, je pro mě vzácné utkat se s boxerkou jejích kvalit.

Při vyhlašovaní výsledku jste pokaždé vypadala překvapeně. To jste tak málo věřila ve své triumfy?

Oba zápasy byly velmi náročné. V prvním souboji s Petrou to nebylo úplně jednoznačné. A i když jsem to možná navenek neprojevovala, vnitřně jsem měla velkou radost, když mě označili rozhodčí za vítězku. Finálový souboj pak nebyl o nic lehčí.

A i když to bude znít paradoxně, styl Lucky mi seděl víc. Výsledek byl ale překvapením i pro mě, po následném vyhodnocení zápasů z videozáznamů jsme se ale s trenérem shodli, že sudí rozhodli souboje správně. Hodně pro mě tento úspěch znamená. Cením si ho o to více, že jsem ho vybojovala na půdě dnes již jiné země. Vždyť, když jsem se narodila, byli jsme ještě jeden stát.

Jak se vám celkově šampionát líbil?

Oceňuji vysokou úroveň, kterou se organizátoři turnaje prezentovali. Možná trochu netradiční divadelní prostředí dodalo šampionátu důstojnost, kterou si zaslouží. Jsem ráda, že jsem opznala několik skvělých boxerů a boxerem, se kterými se budu moct opět někdy střetnou a to jak v ringu, tak mimo něj.

Jaké jsou vaše další boxerské plány?

Ráda bych se zúčastnila obou šampionátu – mistrovství Evropy i světa, což je ale zatím otázkou, jelikož to bude chtít sponzora na zajištění nejen přípravy a bohužel se to zatím nedaří. Mým největším snem je samozřejmě účast na olympiádě, ale to je zatím skutečně jen sen.

Chtěla byste na závěr někomu konkrétnímu, či spozorům poděkovat?

Určitě bych chtěla poděkovat organizátorům šampionátu, že mně i ostatním Slovenkám umožnili se tohoto turnaje zúčastnit. Věřím, že to přispěje k dalšímu rozvoji spolupráce nejen v boxu. Taky děkuji všem kamarádům ze svého klubu – Box Club Ružinov 821, ale hlavně velké díky mému vzácnému kouči „Sve“ Todorovi, který má hlavní podíl na mých dosavadních úspěších.