Od 30. června do 7. července se v maďarském Keszthely uskutečnilo mistrovství Evropské unie žen a juniorek a kadetek, kterého se zúčastnilo na 218 boxerek ze 23 zemí.

Nechyběla ani sedmičlenná česká výprava české ženské reprezentace ve složení Denisa Pauerová (kadetka, váha do 60 kg), Fabiana Bytyqi (juniorka, do 48 kg), Lenka Kardová (ženy, do 51 kg), Alice Šrámková (do 54 kg), Lucie Sedláčková (do 57 kg), Ester Konečná (do 60 kg) a Martina Schmoranzová (do 64 kg), kterou vedla trenérka Eva Líšková.

A v silné konkurenci české dívky a ženy obstály, když dokázaly vybojovat zásluhou Alice Šrámkové a Martiny Schmoranzové dvě stříbrné medaile. Tím tak doplnily jarní medailovou sbírku z mezinárodních turnajů na 5 zlatých, 2 stříbrné a 3 bronzové cenné kovy.

„Cením si každého úspěchu holek. Především proto, že oproti konkurentkám teprve sbírají zkušenosti. Například Alice měla před šampionátem na kontě šest mezinárodních duelů, její čtvrtfinálová soupeřka Linnea Strandellová stovku. A ona jí dokázala porazit,“ chválila Líšková, bývalá špičková bojovnice, ale nyní již trenérka na plný úvazek, své svěřenkyně.

O ně se dělí s klubovými trenéry, dle slov samotných boxerek to ale není žádný problém. „Je to maximálně tak těžší pro nás, protože jsme hlídané dvakrát,“ usmívá se Martina Schmoranzová, vedle Jany Juranové nejzkušenější česká boxerka. „Bronzy z ME nebo stříbro z Evropské unie? Asi jsou stále více ty bronzy, přece jen Evropská unie je taková menší Evropa. Ale rozhodně jsem za medaili ráda,“ tvrdí sympatická blondýnka.

Finálová porážka s domácí Maďarkou Biancou Nagyovou ji ale pochopitelně mrzela. „Kdyby vyhrála jasně a rovnou, tak by to člověk kousal snáze, ale myslím, že jsem byla lepší, což dokazuje i fakt, že nakonec slavila po remíze až na pomocné body. Když se rozhodovalo na ně, bylo mi už tak nějak jasné, jak to dopadne. Maďaři měli ve finále jen dvě holky, prostě chtěli mít jisté alespoň jedno zlato,“ připomněla Schmoranzová fakt, že také olympijský box je stejně jako jiné sporty byznys a politka.

Jinak si ale stejně jako všechny ostatní česká děvčata cení toho, jaká se během dvou let utvořila v reprezentaci skvělá parta. „Hodně jsme si navzájem pomáhaly. Když jedna z nás bojovala, další holky ji obskakovaly, aby měla maximální servis a pohodu,“ vyprávěla po návratu Šrámková.

„Je to určitě můj největší úspěch. Dříve byly v reprezentaci dvě holky, teď můžeme složit tým o osmi, deseti holkách, které budou konkurenceschopné. Holky táhnou za jeden provaz, pomáhají si, podporují. Já se na soustředění navíc snažím vždycky brát jednu, dvě mladé holky, protože v nich je budoucnost. V zahraničí se začíná s boxem třeba už v deseti letech. Pochopitelně se nemlátí, ale dostávají sportovní základy, techniku, pilují údery,“ má jasno Líšková.

Foto: zleva Martina Schmoranzová, Svatopluk Žáček, Eva Líšková, Alice Šrámková

Ta buduje stejně jako její mužský kolega Vasil Larionov tým především už pro další olympijské hry, které se budou konat v roce 2016 v brazilském Riu de Janeiru. „Uvidíme, co bude. Nyní nás čekají turnaje v Německu a Polsku, na začátku prosince mistrovství republiky. Mimo jiné je potřeba box u nás více zmedializovat. Co si budeme povídat, přednost dostávají jiné sporty a myslím, že je to škoda,“ vytyčila si před sebe další úkol Líšková. A nejen ona.

„Je mi jedno, kdo bude dělat úspěchy, jestli kluci nebo holky. Teď se více daří holkám, je ale třeba na tom stavět, využít tohoto úspěchu pro medializaci boxu jako takového, aby se dostal do povědomí veřejnosti,“ přidává svůj pohled na věc prezident České boxerské asociace (ČBA) Svatopluk Žáček.