PRAHA – Velkého úspěchu dosáhly české boxerky na přelomu června a července v Maďarsku na evropském šampionátu Evropské unie. Z osmi svěřenkyň reprezentační trenérky Evy Líškové se hned dvě probily do finále, kde sice na své soupeřky nakonec nestačily, ostudu ale rozhodně neudělaly.

Profiboxing.cz vám nyní ve spolupráci s ČBA (Česká boxerská asociace) přináší mini-seriál rozhovorů s oběma českými stříbrnými holkami, které doprovodí povídání s trenérkou Evou Líškovou a prezidentem ČBA Svatoplukem Žáčkem. Přednost dostává z dvojice Schmoranzová-Šrámková zkušenější – dvojnásobná bronzová medailistka z ME a svěřenkyně kouče Filipa Miňovského – Martina Schmoranzová.

Jak bys popsala finálový souboj na mistrovství EU ve váze do 64 kg proti Biance Nagyové?

Z mého pohledu to byl dobrý duel, čekala jsem to mnohem horší také proto, že Bianka je vyšší než já, což na tuhle váhu není úplně obvyklé. Hodně mi žrala přední hák a zadní direkt, myslím, že jsem měla navrch. První kolo bylo moje, ve druhém mne dokázala zaskočit změnou taktiky, ale ve třetím a čtvrtém už jsem byla zase lepší, bohužel rozhodčí to viděli jinak a prohrála na pomocné body. Ale udělala jsem ji monokla, rozbila pusu, tak jsem měla radost alespoň z toho, že jsem ji trochu namlátila, když už jsem prohrála. (směje se)

Prohrát na pomocné body s domácí boxerkou...

Přesně. Oni i ostatní po zápase za mnou chodili, že to mělo být moje, ale Maďaři měli ve finále jen dvě holky, tak prostě chtěli mít jisté alespoň jedno zlato. Víš, kdyby ji zvedli ruku hned, tak to tolik neřešíš, ale když to šlo přes pomocné body, tak to mrzí, navíc mi v tu chvíli bylo jasné, jak to dopadne.

Do finále jsi se probojovala přes další dvě soupeřky – Srbku Lidii Marjanovičovou ve čtvrtfinále a Dánku Kamilu Skov-Jensenovou, jak bys zhodnotila tyto duely?

Srbka po prvním kole zjistila, že jsem tvrdší a silnější, takže zbytek zápasu už byl v mé režii. Na Dánku jsem si věřila, protože jsem jí předtím porazila ve finále posledního přípravného duelu a když ji ve druhém kole chytila a byla počítaná, tak bylo také jasno. Eva (Líšková) mě varovala, že do toho ve čtvrtém kole ještě půjde, ale už se jí nechtělo, navíc byla znovu počítaná. Bylo cítit, že už měla velký respekt.

Ty boxuješ v obráceném gardu, jak velkou výhodou to v ženském boxu je?

Hodně velkou, za tu dobu co boxuji, jsem se na velké akci potkala snad jen se dvěma holkami, které boxovaly stejně jako já v obráceném gardu. Třeba Dánce to vůbec nesedělo.

Dva bronzy z ME a nyní stříbro z EU. Co je ve tvých očích více?

Evropská unie je takové menší mistrovství Evropy, chybí vlastně jen holky z postsovětských republik, pořád ale ty bronzy z Evropy stavím výše.

Co tě čeká nyní do konce roku?

Pár turnajů, které ale nejsou pod hlavičkou AIBA. Vyrážíme do Německa, pak do Polska a v prosinci domácí šampionát.

Takže vrcholem druhé poloviny sezóny je domácí mistrovství?

Určitě, letošní evropský šampionát nám přesunuli do příštího roku, takže republika. Navíc bychom to možná mohly mít my holky spojené i se Slovenkami, což by bylo super. Více soupeřek a hlavně holek, které tolik neznám. Do té doby nás čekají ty zmíněné turnaje, nějaký ten odpočinek a určitě vyrazíme na nějaká soustředění, dostaly jsme nabídky od Angličanek či Holanďanek, jsme prostě oblíbené holky. (směje se)

Kvůli tolik omílané partě nebo kvůli umění?

Obojí. Díky Evičce máme konečně i skutečný národní tým, kdy to již není jen slovní spojení, ale pravda. Navíc jsme vážně skvělá parta, což pak dopomáhá i výsledkům.

Ty trénuješ pod Filipem Miňovským, na reprezentační akce jezdíte s Evou. Jaké to je trénovat pod dvěma kouči?

Nic neobvyklého, Alici (Šrámkovou) také vede Pavel Dostál. Myslím, že se to nijak netluče, oni nás de facto hlídají navzájem, jsme vlastně pod dvojím dohledem, takže je to fajn, ale o možná ještě náročnější.

Jsou to sice tři roky, ale olympijský cyklus přesto pro vás sportovce začal. Vnímáš to a co váha, „64“ zatím v programu her není...

Není, ale měla by tam být, co říkaly holky po Londýně, tak se ženský box líbil, měly by přidat váhy včetně mojí. Ale uvidíme, domluvily jsme se s Evou, že zkusím na podzim najet na speciální jídelníček na pár měsíců a uvidíme, co to udělá. Už v Maďarsku jsme držela s přehledem celou dobu 63 kilo, mohlo by to jít. (Vstoupí do toho s úsměvem trenérka Eva Líšková: Ale trápit se ní bude Filip, to je právě ta výhoda dvou trenérů.)

Tradiční konec: chtěla bys někomu extra poděkovat?

Určitě svému příteli Martinu Parlagimu (profesionální boxer, pozn. Autora), i když tomu lezu na nervy permanentně, takže možná ani ne. (smích) Pak určitě Ministerstvu vnitra ČR a policistům, u kterých jsme normálně zaměstnaná. Mám to tak, že dělám čtyřiadvacetihodinovky, pak mám dva, tři dny volno a znovu, jen před velkými turnaji mi pak Žáček vždycky zařídí třeba týdenní služební volno, abych se mohla pořádně připravit.

To mě přivádí ještě na jednu otázku, sám to znám, když pracuji třeba 18-20 hodin, tak druhý den nestojí za moc, jak to je u tebe, jak s ohledem na trénink, tak i na váhu, pro její udržení či hubnutí tenhle rytmus rozhodně není ideální...