Davide u koho jste začínal s boxem?
Začal jsem boxovat v 17ti u Radka Křížka a Zdeňka Micky v DTJ Prostějov. Měl jsem možnost tam trénovat s dobrejma klukama z Olomouce a Brna třeba s Pavolem Polakovičem, Jirkou Svačinou nebo Honzou Balogem.
Kolik máte zápasů,úspěchy, reprezentace…
Mám 101 zápasů, brzo asi pro roce a půl jsem začal boxovat extraligu. V českém drezu jsem odboxoval asi 15 utkání, jsem trojnásobný vicemistr republiky v lehkém welteru, byl jsem druhý na GP Ostrava tuším v roce 2008, startoval jsem na mezinárodním turnaji v Debrecenu. Zvítězil jsem na turnaji v Sardínii, ve finále jsem porazil mistra Itálie. Venku se mi dařilo, většinou když jsem vyjel tak jsem vyhrával.
Nejtěžší soupeř?
Štěpán Horváth. To byl soupeř na kterého jsem mohl trénovat jak jsem chtěl, porážet soupeře kteří porazili jeho, i kdybych s ním boxoval dvacetkrát tak ho neporazím. On byl v ringu taková kočka.
Co vám zabrzdilo kariéru?
V roce 2008 jsem měl těžkou autonehodu, zlomené obratle a žebra, rok léčení. Doktoři mi řekli, že už nikdy nebudu sportovat. Ale já jsem se vrátil a hned v prvním zápase jsem porazil reprezentanta Maďarska. Pak jsem si zkusil ještě jeden zápas v profi v Polsku a ten jsem také vyhrál.
Jak jste se dostal ke „kopání“?
V Prostějově jsem založil s kamarádem z Moldávie klub, kde on vedl combat sambo. Do Přerova jsem jezdil za trenérem Tomášem Tomigou a trénoval v místním kickboxerském klubu například s Romanem Kleiblem. Taky v Plzni jsem trénoval u kickboxerů. Nyní u nás v klubu já preferuju ruce a Ctirad thaibox. Já jsem spíš takticky a technicky založený trenér, on je zase tvrdší.
Nedávno jste vyjeli se svěřenci na vaše první boxerské oblastní kolo do Prahy (pořádal SAC Praga v divadle Gong) jak si vedli?
Ze 6ti závodníků 3 výhry, 1 prohra, 1 remíza a jedno vykloubené rameno během zápasu.
Vystřídal jsi hodně trenérů..
Ano a z každého jsem si něco vzal a myslím si, že tak by to mělo být. Františka Faber v Budějovicích nebo p.Gašparik, ten mi hodně dal. Všude jsem se něčemu přiučil.
Co vaše kariera v armádě?
Ta buhužel končí, byl jsem v Prostějově u parašutistů a tady jsem v brigádě rychlého nasazení jako starší střelec kulometčík, ale mám poškozené nervy v obličeji, při armádním cvičení „na přežití“ to způsobily omrzliny. Chtěl bych se věnovat naplno trenéřině, děckám a mládeži, aby tu byly nějaké naděje, v Táboře to chybí a myslím že jsme tu se zatím Ctiradem udělali kus práce…
