Bavila jsem se jednoho dne s Evou Líškovou o tom, že by zde v Česku ráda rozjela box na vozíku. Ihned jsem se toho chytla, protože mám zkušenosti s tréninkem vozíčkářů jako fitness trenér a mám mezi nimi mnoho přátel, kteří sport milují a často ho i vrcholově dělají. Shodly jsme se na tom, že bychom se mohly skvěle doplňovat. Po dlouhých debatách o tom, co je v našich silách jsme se domluvily, ještě s Vlaďkou Malíkovou, že založíme asociaci. Chceme nabídnout všem handikepovaným na vozíku nový „vítr“. Box na vozíku má ve světě už mnohé za sebou. My jsme s několika zahraničními boxery na vozíku i trenéry v kontaktu, čerpáme od nich, učíme se, co neznáme.

Co už má vaše organizace za sebou, jaké akce ?

Prozatím jsme měli jen dvě ukázkové hodiny v Centru Paraple, abychom zjistily, jaký bude zájem. A zájem byl nad očekávání. Nyní jsme ve fázi domlouvání vhodných prostor, rády bychom působily na více místech, abychom to všem co nejvíce usnadnily. V první polovině září bude jasno a budeme dělat nábory a další ukázkové hodiny.  Jsme v úplných začátcích, ale jednou začínal každýJ. Uvítáme proto jakoukoliv přínosnou radu a pomoc.

Co plánujete do budoucna a jak si tato chválihodná aktivita bude dál vyvíjet ?

Kromě veřejných hodin se chceme zaměřit i na přípravu boxerů na vozíku na profesionální dráhu. Současně s asociací vznikl také sportovní klub PBC Monkey. Rády bychom se dostaly časem do fáze, kdy budeme „vychovávat“ boxery do zápasů, protože v zahraničí se již dávno konají mezinárodní turnaje. I my už máme otevřené pozvání od Francouzů ke spoluúčasti. Box na vozíku se stává velmi populárním sportem a v zahraničí se vedou velmi seriozní debaty o tom, že by se stal jedním z paralympijských sportů.

Jak se postavili parasportovci k možnosti si vyzkoušet bojový sport a jak jste tréningovou skupinu dali dohromady?

Skupina vznikla ze sportovních nadšenců, kteří byli pozvaní centrem Paraple na jejich sportovní dny. A nutno říci, že zájem a nadšení byly obrovské. I když toto by byla spíše otázka na Evu Líškovou, popř. Vlaďku Malíkovou.

Jak vlastně vypadá tréning resp. sparing ?

Trénink vypadá velmi podobně jako klasický boxerský trénink, jen cviky, ať už protahovací, posilovací či boxerské techniky jsou uzpůsobeny potřebám lidí na vozíku. Pro nás jako trenéry je to samozřejmě mnohem náročnější než trénink zdravých lidí, ale o to více nás to těší. Sparingy probíhají dvěma způsoby (záleží na stupni postižení osob). Buďto sedí borci proti sobě na vozíku, nepohybují s vozíky a boxují stylem úhyb/úder nebo se dokážou na vozíku pohybovat, ať už rotací těla či pomocí rukou a pak k sobě najíždějí a boxují.

Složení realizačního teamu je zatím výhradně ženské - plánujete přibrat nějaké muže a budete nějak spolupracovat s ČBA(Česká boxerská asociace) ?

Složení týmu je opravdu zatím výhradně ženské, ale nikoliv apriori ženské či definitivně ženskéJ. S ČBA pochopitelně spolupracovat chceme. Již v polovině léta jsme se sešli s prezidentem ČBA Sváťou Žáčkem, abychom mu vznik asociace prozradily a seznámili ho s našimi plány a cíly. My bychom rády např. jezdily s „našimi boxery“ na větší turnaje ČBA a pořádaly tam exhibiční vystoupení, abychom nenásilně seznamovaly širokou veřejnost s tím, o co vlastně jde a jak to vypadá. V září by se měl sejít výkonný výbor ČBA, kde by se měly veškeré možnosti spolupráce probrat.