Co děláš v civilním životě?
Pracuji jako Konstruktér/Projektant v firmě Vítkovice Power Engineering. 

Co tě přimělo dát se na rozhodcovskou dráhu?
Nejspíše to samé co se honí mladým boxerům v hlavě! Nelíbili se mi až ,,okatě" otočené výsledky u mnoha zápasů, a tak jsem si řekl, že až skončím s aktivním boxem chci začít dělat rozhodčího. 

Kdo byl v začátcích tvým vzorem, mentorem?
Začal bych spíše tím, kdo mne k rozhodování přivedl. Tím byl bývalý předseda rozhodčích Jíří Želazko a samzřejmě bych mu tímto rád poděkoval. Dále mne vedl jeho skvělý následovník, ač pouze předseda severomoravské oblasti, Petr Kocourek, který mi hodně pomohl moc stát se rozhodčím Mezinárodní úrovně a zároveň byl mým mentorem. Co se týče vzoru byl to Evgeniy Sudakov-dvojnásobný účastník (jako rozhodčí) Olympijsých her. Proč říkám byl? Nyní je mým vzorem Slovenský rozhodčí a jeden z nejlepších na Světě René Just! (účastník letošních OH v Londýně) a irský rozhodčí Michael William Gallagher, který byl vyhlášený nejlepším rozhodčím MS v Baku v loňském roce a zároveň nejlepším rozhodčím roku 2011.

Jak těžké je pro mladého rozhodčího prosadit se?
Podle mého názoru to není až tak těžké. Pokud začne rozhodčího dělat člověk, který boxoval a tomuto sportu rozumí není to pro něj problém. Bohužel, kdysi v naší asociaci byli lidé, kteří nechtěli prosazovat mladé rozhodčí, což je nyní velký problém. Abych byl přesný, první ligu a extraligu rozhodují z nejmladších já, jako nejmladší(pozn.red.25 let) Stanislav Nechvátal (37) a Antonín Gašpar (36). To je velká chyba, kterou udělalo bývalé vedení. Je třeba mladých a perspektivních rozhodčích! A věřím, že většina funkcionářů ČBA se mnou souhlasí! V dnešní době se to hodně zlepšilo a nových rozhodčích přibývá. 

Tvůj největší zážitek nebo úspěch v rozhodcovské kariéře?
Můj největší úspěch bylo ME Juniorů v Irském Dublinu, na kterém jsem se ve velice silné konkurenci dostal mezi deset nejlepších rozhodčích turnaje. Celkem nás rozhodovalo z různých zemí 25 a já byl samozřejmně nejmladší ze všech(v té době mi bylo 24 let). Nejlepší zážitky byly prozatím v roce 2011 jsem rozhodoval na MT v Maďarsku na Memorialu Bacskaie Kubánce Roniela Iglesiase Sotolonga ( Nyní Olympijského Vítěze z LOH2012 ve váze do 64kg). Také na MT Felikse Stamma ve Varšavě jsem byl na bodech v zápase Roberta Cammarelleho. (Vítěz OH v Pekingu, Stříbrný z OH v Londýně) a mimo jiné jsem občas rozhodoval zápasy Euroligy, kde startuje většina borců, kteří se kvalifikovali na OH 2012. V neposlední řadě je to setkání s prezidentem AIBA (světová asociace) Doktorem Ching Kuo Wuem na loňském ME. 

Sledovali jsme tě s Markem Šimákem na ME juniorů v Dublinu, tam jsi se stal paradoxně nejúspěšnějším členem české výpravy, jak vzpomínáš na tento turnaj?
Před odletem na ME jsem si dal jasný cíl a to dostat se do finále, ať už na body, nebo možná do ringu. Na turnaji byla celá Komise rozhodčích EUBC a při zjištění, že přijel rozhodčí z ČR, kterému je pouze 24 let, jsem byl stále pozorován a kontrolován. Hned první den vážení jsem asi zaujal. Na vážení jsem chodit nemusel, ale chtěl jsem se podívat jak to na takto velkém turnaji chodí. A tímto to vše začalo. Na vážení nedorazil můj kamarád z Litvy, takže jeden rozhodčí chyběl a toho si všiml předseda KR EUBC Waldemar Mencel a hned mne využil. Poté, jak bych to řekl, to šlo vše samo jako po másle. První čtyři dny, kdy se boxovalo na dva ringy, jsem byl nejvíce nasazovaným rozhodčím v ringu i na bodech. Zároveň jsme každé ráno měli technický meeting, kde se kontrolovali výsledky z předchozích dnů a mé výsledky z 90% seděli u všech zápasů. Zaskočený jsem byl i přátelským prostředím, které vytvořila KR. Pokud jsem něco potřeboval zjistit, nebo poradit každý rád pomohl a navedl co a jak dělat správně.

Velkou výhodou je určitě dobrá komunikace, které cizí jazyky ovládáš ?
Bez cizích jazyků se člověk na mezinárodní úrovni neprosadí. Mluvím vcelku dobře Anglicky, ale spíše lépe umím Rusky. V práci využívám oba tyto jazyky vcelku často, což je pro mne dobře.

Je ti 25 let a ruština tě ve škole minula. Kde a jak jsi se naučil tento jazyk?
Vím že hodně lidí, je překvapeno, že umím Rusky. Může za to můj kamarád Student VŠB ekonomické fakulty Rus Vyacheslav Petrov, se kterým jsem se seznámil na tréninku boxu a poté mě začal učit tento skvělý jazyk. Ruština je na světové úrovni boxu dost důležitá a hodně mi pomohla na zmiňovaném ME v Dublinu, proto bych mu chtěl tímto poděkovat za soukromé lekce.

Jaký je tvůj cíl nebo sen v úloze rozhodčího ?

Prvním cílem je získat druhou hvězdu rozhodčího (jsou celkem tři). Pokud by se to šlo, rád bych absolvoval zkoušky na našem Mistrovství Čr, které se bude konat v prosinci. Byl by to obrovský krok vpřed.
Co se snu týče myslím, že ten je stejný jak u boxerů, tak u trenérů a rozhodčích. Tím jsou určitě Letní Olympijské Hry. Pro mne je to momentálně Olympiáda, která se bude konat v Rio de Janeiro 2016. Bohužel tohle už záleží na komisi rozhodčích světa a je těžké se tam dostat. Já se ale pokusím udělat pro to maximum. Mým dalším cílem je se dostat na ME Mužů 2013, které se bude konat v Běloruském Minsku. Pokud se to podaří rád bych se zase předvedl v co nejlepším světle. 

Jak se při rozhodování srovnáváš s tlakem domácích fanoušků nebo pořadatelů?
Tlak fanoušků je vždy obrovský. Já s tím problém nemám. Vidím vždy červený a modrý roh. Každopádně někdy se stane, nikdo není dokonalý, že člověk ujede. Samozřejmně některým fanouškům, ale i trenérům boxu bych doporučil aby si čas od času přečetli pravidla, aby věděli co přesně a jestli správně kritizují. 

Angažuješ se v Ostravě i v jíné roli v rámci boxu (trenére atd)?
Ano. S dlouholetým kamarádem Vítězslavem Smužem jsme založili oddíl, který funguje ji čtvrtým rokem, Boxing Sokol Poruba. Angažuji se v něm jako trenér. Již třetím rokem boxujeme první ligu a snažíme se vychovávat nové talentované borce, což se nám zatím daří. Rádi bychom časem vstoupili i do extraligy, ale na to už je třeba mít trochu lepší sponzory, a to je v dnešní době velký problém. 

Komu by si rád tímto poděkoval?
V první řadě to je Vítězslav Smuž, který mě v boxu vedl jako trenér a podporoval mě i v rozhodcovské kariéře. Dále Jiří Želazkovi, Petru Kocourkovi, Tomáši Mullerovi, Jardovi Brožkovi, Svatopluku Žáčkovi, Standovi Škodovi a Ing. Václavu Chocholouškovi, kteří mi nespírně pomohli v mé prozatím skvělé kariéře. Určitě bych rád poděkoval firmě Vítkovice Power Engineering, ve které jsem zaměstnán, jejich vedení a mému skvělému šéfovi p.Ing Václavu Kozákovi, který mi vychází neskutečně vstříc když potřebuji volno ne Mezinárodní akce. Samozřejmně poslední a velký dík mojí tolerarní ženě Káji, která ne mi oporou.