Začátky..

Začal jsem chodit k panu Jančatovi (Kladno) na kondiční box 4 roky zpátky, jen tak pro sebe. Já sice už ve 14 box zkoušel, ale pak přišla taková ta éra diskoték. Ve 28 letech mi ruplo a řekl jsem si, že zase začnu chodit, protože box se mi už od mala hrozně líbil. Na tréninky chodil ale i pan Pituch (v roce 2010 zesnulý bývalý boxer, funkcionář a rozhodčí) a ten pořád říkal, ať zkusím zápas, že mám ránu, ale já že nemám čas, rodina a tak. První zápas jsem měl na oblasti v hospodě „U Majsnerů“. S Michalem Vosykou jsme pak už vyjeli sami na další dvě oblastní kola. No a jeden čtvrtek mi zavolali z Plzně, jestli v sobotu nastoupím do první ligy, tam jsem vyhrál v prvním kole RSC, pak další zápas a taky první kolo RSC a ve třetím startu zase – první kolo a RSC. A od té doby boxuju už jen extraligu, první ligu nebo jezdím ven. Protože je dobře, že člověk si může i něco vydělat, kdybych měl jezdit jen tak boxovat zadarmo, to by s prací a dvou a půl letým synem nešlo. Člověk skončí v 6-7 v práci a pak trénuju sám do večera, naštěstí rodiče pomůžou s hlídáním.

Vašek Chocholoušek (extraligový vedoucí klubu Děčín-Most a generální sekretář ČBA) si vás vždycky pochvaloval, jak se k vám vlastně dostal ?

On mě viděl v zápase první ligy Plzeň – Barkas a tam jsem v prvním kole poslal Rudu Helešice na zem. Do první ligy jsem se dostal díky panu Stachovi a do extraligy s Vaškem Chocholouškem. Pár zápasů jsem měl ještě v extralize za České Budějovice. S Plzní jsme udělali v 1. lize 2x druhé místo, bohužel to nevyšlo ve finále v Kroměříži, tam byly podle mě některé zápasy otočené….Vyhrál jsem tam jen já, Luboš Velecký a z těch lehčích Emil Kocvenda. Letošní sezonu jsem šel už do 1. ligy a extraligy do Děčína – Mostu. S panem Chocholouškem jsem spokojený, má korektní jednání, odboxoval jsem snad kromě jednoho všechny ligová utkání.

O prohraném zápase v Nitře

V prvním kole jsem posadil mladého reprezentanta Jaroslava Riga na zadek, zbytek jsem ho honil po ringu. Před zápasem jsem si říkal, že pokud ho nedostanu do počítání, tak mi to jako třicetiletému důchodci rozhodčí nedají. On mi pak po zápase zvednul ruku, diváci ani netleskali, nevím proč to otočili. Měli na zápasy jasně vyhráno, asi šlo o skore. U českého rozhodčího Rusňáka jsem vyhrál snad o 8 bodů a u jednoho slovenského rozhodčího prohrál o deset.

Peter Gram Petersen

Jel jsem na „jednoduchý“ zápas do Dánska a dostal jsem jejich několikanásobného mistra (účastník MS a ME- tam ho porazil Sandro Dirnfeld ze Slovenska pozn.), v té době měl asi 98 zápasů. V utkání mě počítali ve druhém kole (všechny tři kola jsou na youtube.com ) ale i on dostal pár tvrdých zásahů. No a nedávno mi volali, zase Dánsko, říkám si, tak kde má člověk získat ty zkušenosti, holt ochudím práci.. Tak jedu – a zase Pedersen. A to byl můj nejtěžší zápas. V prvním kole, protože jsem se už znali, tak oťukávání, v druhém tam mě nahulil tak, že jsem byl počítaný, věšel jsem se, myslel jsem že to nepřežiju, Dánové ho hnali, bušil do mě jak do pytle. No a ve třetím jsem ho poslal na prdel, normálně si lehl… Na devět se zvednul, rozhodčí ho nechal popojít a ukončil to.

O boxu

Jinak lidi v Dánsku nebo Rakousku boxem žijí, udělají rachot, u nás jsou buď ty co tomu rozuměj až moc, a pak ty, co to odsuzují. A přitom nevědí co za tím je. Říkám každému, ať si zkusí jeden trénink. A já neznám soupeře, s kterým bychom si po zápase nepopovídali, co jsme si „vokoštovali“. Box je pro mě čistý sport, chlap proti chlapovi, desetkrát čistší než hokej nebo fotbal, který jsou tady tak prosazovaný. Jen co se týče té čistoty já mám problém s „fackama“ i když se to snažím „točit“ (smích). Ale jsem hákový tip, takový David Hošek s tím má taky problémy, je to takový styl.

Když jsem vás poprvé viděl říkal jsem si, že kvůli svalstvu neudýcháte tři tříminutová kola ale opak je pravda. Jaké sporty jste dělal předtím? Jak jste nabral fyzičku?

Dělal jsme fotbal, basket, baseball, byl jsem maniak ve všem co jsem začal. Tři roky jsem jezdil rallye. Brácha je mistr Evropy v silovém trojboji a několika násobný mistr republiky (Viktor Horák vítěz ME do 90kg), takže jsem cvičil i s ním, občas jsem býval na závodech druhý, třetí. A tu sílu jsem si přinesl i do boxu. Technika žádná, jak jste o mě napsal - jak z 30.let - co já neokoukám od Rocky Marciana to nemám (smích). Jinak myslel jsem si, že vše půjde jen boxerský tréninkem, bušením do pytle. Po pár zápasech jsem zjistil, že třetí kola mám strašný. Každý na mě „Martine sejmi ho“ , v prvním kole jsem to rval na sílu, pak jsem byl vycucanej a třetí kola jsem už odklusával. Tak jsem začal běhat, ale ne klasické běhy, třeba tříminutovky na plno, pak sprinty. A teď se cítím na konci zápasu dobře. Středu jsem si vyhradil jen na běhání, jdu na krev víc jak v boxerském tréninku. Funguje to, protože když jedu silové údery tak je to vše o nohou, mám je pak úplně orvané. Proto prosím mezi koly trenéry– rozmasírovat nohy !!!!(smích)

O věku, o KO

Začal jsem pozdě a jsem pořád začátečník, jsou sice v lize i starší kluci, ale ty si prošli nějakým vývojem. Mám okolo 28 zápasů, z toho necelá polovina před limitem. Pro mě jsou ale teď důležitější doboxované zápasy než ty před limitem. Jak nemám sparingy, potřebuju se během zápasu něco naučit. Jsem trochu jako boxeři dřív, ty se taky učili v zápasech, neměli na sparingpartnery čas a peníze. Silový údery dávám pořád, ale nejdu do ringu někoho sundat. Konec před limitem je dobrý ale samozřejmě nechci nikomu ublížit!!! Máte ale vyhraný zápas a není co řešit, rozhodčí vám to nemůžou sebrat. V současné době mám pocit, že prohrané zápasy mi dají pomalu víc, jak vyhrané.

O soupeřích

Já už beru každého…a i dřív jsem bral, všechno je zkušenost. Čím těžší soupeř tak se cítíte líp do dalšího zápasu. No a když sleduju ty zkušené, vidím, jak do všeho nechodí, neperou se s vámi. Takový Petr Novotný je chytrý, ví, že tahat se semnou někde v rohu nemá cenu. Když mám mladého kluka, tak je to jednoduší, protože on do mě jde a to mi vyhovuje.

Sparingpartneři, váha…

Na Kladně mám samé lehčí váhy, boxuju s nimi v 16oz. Standa Stárek (boxuje také za Děčín-Most) mi nabízel, ať aspoň před zápasem dorazím (klub Pražský rohovník), nebo mě zval Radek Seman z Plzně. Člověk ale někdy neví, co si může dovolit. Lehčí kluci mě školí alespoň v rychlosti.

Váhu mám do 90 kg, chtěli po mně, ať udělám 81kg, ale to nejde, to bych přišel o sílu, to občas radši supertěžkou.

O stylu…

Boxuju jako obrácený gard, ale jsem pravák, to je moje specialita, spoustu soupeřů to zaskočí. Mám nejsilnější pravý hák (přední rukou) Taky v kombinacích překračuju nohama, což se dneska už vůbec nedělá.

Budoucnost, MČR…

Tak profi možná jednou, až mi vyprší věková hranice pro amatéry. Minulý rok před MČR zavolal Mára Šimák trenérovi, že musím ještě absolvovat eliminační zápas týden před republikou. No…jel jsem radši do Dánska místo republiky, kašlal jsem na to. Chytnul jsem Pedersena a bylo to (smích). Mě turnaje extra nelákají, nedokážu si představit tři zápasy za sebou.

Poděkování..

Chtěl bych poděkovat rodině, především přítelkyni Pavle, za podporu v tomto „koníčku“ a Bohu, že mi vůbec umožnil začít boxovat.

S.Škoda