PRAHA – V prosinci 2012 se dočkal. Po parádním finálovém souboji ve váze do 69 kilogramů s Patrikem Klimentem získal žižkovský rváč Emil Kocvelda v osmadvaceti letech svůj první mistrovský titul.

O rok později v Jičíně ale po těsné (sporné) porážce v semifinále váhy do 75 kilogramů s domácím Josefem Pavlišem ale mnohé překvapil v devětadvaceti letech svým koncem aktivní kariéry.

„Když si musím před zápasem fačovat kotníky, kolena, nechat tejpovat záda a brát prášky na bolesti hlavy, je asi nejlepší skončit,“ tvrdí v rozhovoru pro Profiboxing.cz a Boxevents.cz boxerský buldok.

Kdy jsi s boxem začal a kdo tě k němu přivedl?

S boxem jsem začal asi ve dvaceti letech, když mě k němu přivedl pan Tišer, o kterém byla v televizi reportáž. Vždy mě box lákal. Ale když o tom tak přemýšlím - první inspirací mi byl Stallonův Rocky. (úsměv)

Jaký byl tvůj největší boxerský zážitek?

Určitě loňský mistrovský titul ve váze 69 kg a trénink s boxerskou legendou Sugarem Rayem Leonardem. A také to, když fanoušci skandují vaše jméno a fandí vám.

Tvůj největší soupeř, nebo nejtěžší zápas?

Nejtěžší soupeř byl Láďa Kutil. Pokaždé jsem si proti němu připadal jako první den ve škole. A nejtěžší zápas? Ten proti Martinu Svobodovi na extralize Děčín vs. České Budějovice. Neměl jsem moc natrénováno, ale šel jsem do toho.

Kdo tě ve tvém boxerském životě nejvíc ovlivnil?

Rodina, přátelé, práce. Všichni mě podporovali a vycházeli vstříc. Dále spolupráce s CKS Žižkov a panem Petrem Hornem. A hlavně Michal Břetenář, který měl největší podíl na mém loňském tuzemském titulu.

U boxu jsi vydržel poměrně dlouho, co tě u něj drželo a jak to zvládalo tělo?

Držel mě titul. Já po něm opravdu moc toužil. Tělo to zpočátku zvládalo, postupem času ale přibývala a vracela se zranění. Neustále vymknuté kotníky, bolesti kolen, praskliny ve svalech, velké bolesti hlavy a migrény. Rozhodně toho nelituji, ale nemusím si nic dokazovat. Je možné, že si někdo myslí něco jiného, to ale neřeším. Je těžké závodní kariéru ukončit, miluji zápasy, atmosféru, ale tělo už ten nápor nezvládá.

Tvoje boxerské kariéra je spojována převážně s Žižkovem, jaký je tvůj vztah k této pražské čtvrti?

Boxuji zde skoro deset let a také tu bydlím. Vztah k Žižkovu mám velmi kladný.

Jak vidíš svou boxerskou budoucnost? Zůstaneš u boxu jako trenér nebo si ho budeš užívat jen pro sebe rekreačně?

U boxu chci zůstat jako trenér. Miluji box. Sám trénovat také úplně nepřestanu. Musím se alespoň trochu hýbat - nechci si zničit váhu. (Smích)

Jak se daří tvému projektu PlanetaBox?

PlanetaBox jsme založili s přáteli. Je to takový náš boxerský spolek, trénujeme v CKS Žižkov. Daří se nám skvěle. Zpočátku nás chodilo pár skalních, za ty tři roky jsme se už rozrostli. Trénujeme poctivě, kecáme, chodíme na pivo, bavíme se. Nyní s námi trénují tátové od rodin, kluci i holky, kteří chtějí být fit, ale i závodníci světového poháru na ploché dráze. Všechny nás spojuje láska k boxu a přátelské vztahy. Kdyby chtěl někdo přijít, všechny informace najde na planetabox.cz.

Co ti box dal a co muselo na jeho úkor ustoupit?

Dal mi nové příležitosti, možnost seznámení s novými lidmi, mohl jsem se podívat mimo republiku, díky boxu jsem poznal opravdové přátele. Ale ustoupit toho muselo samozřejmě také hodně.

Co se ti prohnalo hlavou, když jsi v prosinci v semifinále republikového šampionátu těsně prohrál s domácím Pavlišem a gestem jsi naznačil, že končíš? Vědělo hodně lidí z tvého okolí, že se k tomu chystáš?

Hlavou mi proběhlo - tak a odveta s Michalem Vodárkem je v prd... Gestem jsem naznačil konec. To, že skončím, pár lidí vědělo, někdo tomu věřil, někdo ne. Ale musím sám vědět, co je pro mě nejlepší. Když si musím před zápasem fačovat kotníky, kolena, nechat tejpovat záda a brát prášky na bolesti hlavy, je asi nejlepší skončit. Bohužel.

Nějaké speciální poděkování nebo něco na závěr?

Chci poděkovat za trpělivost, ochotu, důvěru a podporu. Za možnost boxovat v různých klubech, čerpání nových tréninkových metod. Díky soupeřům, rozhodčím, přátelům, rodině. Konkrétně Láďovi Kutilovi, Michalu Novotnému a Kutil Gymu, Peťovi Novotnému a celému klubu DTJ Prostějov, Stanislavu Tišerovi a BC Žižkov, panu Stachovi a BC Ondřeje Stacha, panu Fáberovi a BC Samson České Budějovice, panu Petru Hornovi a CKS Žižkov, Michalu Břetenářovi a panu Marku Šimákovi.

EMIL KOCVELDA

Trenéři: Stanislav Tišer, Ladislav Kutil, Michal Novotný, Mgr. Petr Horn, Michal Břetenář, Petr Novotný

Kluby: BC Žižkov Praha, Kutil Gym, CKS Žižkov

Extraliga: Samson České Budějovice, DTJ Prostějov

Liga: BC Žižkov Praha, Kutil Gym, BC Ondřeje Stacha

Počet zápasů: 72

Výhry: 53

Počet mezinárodních zápasů: 3

Starty na MČR: 5

Výsledky na MČR: Mistr ČR 2012 do 69 kg, 3. místo na MČR 2013 ve váze do 75 kg

Turnaje: O pohár města Žižkova (6x účast, 6 výher, 4x hlavní titulový zápas)

Starty na jiných turnajích: 0 (nebyla příležitost)

Další výsledky: Titul z extraligy družstvech 2012 Prostějov, 3. místo z extraligy družstev České Budějovice